Trávení volného času s dětmi

autor: Mgr. Miriam Žilková (sociální pracovnice, Mezipatro)

 

Pokusím se nejprve nabídnout úhel pohledu na předložené téma:

 

Pokud bychom označili volný čas dětí a rodičů jako pomyslnou zahradu, či chcete-li zahrádku, zvážíme, jak si ji rozčleníme, co na jejích jednotlivých částech budeme pěstovat. Zároveň máme na mysli celkový její smysl a přínosy. Rozmyslíme si tedy nepochybně, co chceme sklízet, co nám bude sloužit k potěšení, jak zahradu ochráníme, jak ji budeme udržovat apod.

 

Toto připodobnění zahrady a trávení volného času[¹] s dětmi provází myšlenka, že zahrada, která je pestrá, která nabízí rozmanité plodiny či rostliny i zóny k užitku i k okrase – právě taková je zdrojem mnoha pozitivních přínosů. Zároveň platí, že takovou zahradu nelze mít bez úsilí se o ni starat. Jinak bude vypadat i jiné „přínosy“ bude mít zahrada, která bude ponechána svému „osudu“, bez jakékoliv snahy o ni pečovat, nebo jí budou věnovány pouze minimalistické zásahy.

Základním předpokladem je tedy odhodlání – na straně rodičů, že tuto zahradu budou kultivovat, protože vědí že námaha se vyplatí.
Při společném trávení volného času s dětmi se setkávají a prolínají potřeby a zájmy a jejich uspokojování na straně dětí i rodičů. U dětí vedou ty okamžité, u rodičů spíše budoucí.

 

S jakými nároky a s jakými přínosy lze počítat

 

Rodič si uvědomuje, že toto je cesta/úsilí, které vede k všestrannosti a rozvinutí osobnosti dítěte, a proto se bude dětem věnovat. Také se již předem postará o to, aby disponoval dostatkem sil. Takový společně trávený čas nejrozličnějšími aktivitami a činnostmi (společným hraním her nejrůznějšího typu včetně deskových, povídáním, vytvářením vzpomínkových alb či zaznamenáváním společných zážitků, společnou přípravou jídel, pečením moučníků, přerovnáváním zásuvek, společným muzicírováním, kreativními aktivitami – např. malováním, vytvářením koláží ze zbytkových materiálů, hraním improvizovaného divadla, pobytem v přírodě, sportem, zpracováváním přírodnin, společným čtením příběhů, pohádek, návštěvou příbuzných atd. atd.) vyžaduje zejména od rodičů schopnost odsunout v tu chvíli čistě osobní potřeby a zájmy.

 

Je zřejmé, že ve volném čase se zvl. u dětí kultivuje a rozvíjí mj. poznání, dovednosti, soustředěnost, pozornost, respekt k pravidlům. Avšak neoddiskutovatelným přínosem je prohlubování a upevňování vzájemných vztahů. Ono „spolu“ je tím klíčem k upevnění, rozvoji a obohacení vzájemných vztahů mezi rodiči a dětmi.

 

Zájem o svět dětí ze strany rodičů, vstup do jejich způsobu prožívání, zájem o jejich potřebu blízkosti, zájmu o ně samotné, ocenění jich samotných i jejich snah a dovedností u dětí upevňuje důvěru v rodiče. Stejně tak upevňuje prožívání sounáležitosti, pocitu bezpečí, jistoty, vlastní hodnotu, vědomí hodnoty druhého. Navíc tento pravidelně naplňovaný rezervoár napomáhá vytvářet u dítěte k rodiči respekt, v neposlední řadě napomáhá i respektu k oprávněným požadavkům rodiče na dítě. Pevný vztah je také zdrojem pro čas krize.

 

Stojí za to starat se o „zahradu“ volného času. Vytváří se tak bohatství nikoliv materiální, ale nemateriální povahy, které má dlouhodobý pozitivní vliv.

________________________________________
[¹] Mimo vlastní vypracovávání úkolů do školy, i když i to lze do společně volného času také do určité míry zařadit.