Dominika Kemrová: V Krizové pomoci dětem Šestka pracujeme týmově a jsme připraveni být dětem na blízku. Přála bych si, aby sociální služby byly společností více uznávané.

Série rozhovorů s pracovníky neziskové organizace Domu tří přání si klade za cíl představit tým lidí, kteří stojí za Domem tří přání.
Přiblížit, co je obsahem práce sociálního pracovníka a příběhy, se kterými se potkáváme. Protože naši sociální pracovníci, vychovatelé a terapeuti jsou naši hrdinové.

#socialnipracovnicinasihrdinove

 

Dominika Kemrová je vedoucí Krizové pomoci dětem Šestka. O zaměření našeho nejmladšího centra, které ale vlastně v portfoliu služeb Domu tří přání není tak úplně nové, o poskytování služby v době koronaviru a o tom, co by přála sociálním službám, jsme si dlouze povídaly. Přejeme Vám příjemné čtení.

 

Text: Veronika Havlíková
Redakční úpravy: Martina Přečková, Klára Konvalinová 

 

Ahoj Dominiko, vítám Tě v rozhovoru. Ty jsi čerstvě vedoucí Krizové pomoci dětem Šestka, popiš nám prosím svou pracovní náplň a jak se v ní cítíš, jak ti je ve vedoucí pozici?

 

Beru to tak, že jsem stále součástí týmu a na týmovou práci kladu důraz. Takže ačkoliv jsem vedoucí, spíš ten tým zastřešuju směrem k vedení organizace, víc se podílím na nějaké strategii služby a také na tom, aby se ubírala tím správným směrem. Nesu za to samozřejmě odpovědnost, ale jinak pracujeme hodně týmově. Je pro mě hodně důležité, aby si lidé v týmu rozuměli a byli si navzájem oporou. Například i na metodických otázkách pracujeme společně. Intervize jsou u nás na denním pořádku. Spolupráce v týmu je hodně důležitá pro fungování krizové pomoci.

 

Tady by asi bylo dobré zmínit, že jste tříčlenný tým. Stejně bych se ale vrátila k tvé konkrétní pozici, můžeme?

 

Ano, jsme čerstvě tříčlenný tým a doufám, že do budoucna se ještě rozrosteme. Nicméně moje pozice zahrnuje vedení týmu, zodpovědnost za něj a směr služby, současně zůstávám v kontaktu s klienty a přímou péčí. Ta pořád naplňuje nejvíc moji pracovní dobu. Takže pravidelně konzultuju s dětma.

 

Krizová pomoc dětem Šestka je nejmladší centrum Domu tří přání. Jaké je Vaše zaměření a pro koho tu jste a také proč k tomu kroku došlo?

 

Ačkoliv jsme nejmladší, krizová pomoc fungovala v Domě tří přání dlouhodobě již několik let jako podpora dětem, které jsou umístěné do ZDVOPu DPPD. Oddělili jsme se tak jenom na venek. Novinkou pak je, že jsme službu zpřístupnili i dalším dětem, které nepobývají ve ZDVOPu DPPD. To je hlavní rozdíl, teď se nezaměřujeme jenom na děti na pobytu, ale i na děti, které k nám přijdou s jakýmkoliv problémem. Těmto dětem říkáme tzv. „děti zvenčí nebo z ulice“.

 

Osamostatnění bylo reakcí na narůstající potřebu poskytovat krizovou pomoc dětem a nárůst patologických jevů u dětí, které se ocitají v hluboké krizi. Služeb tohoto typu je pro ně na „trhu“ málo. Tímto krokem jsme rozšířili portfolio služeb, které Dům tří přání nabízí.

 

Pozn. Služba je určena dětem od 6 do 18 let, které se potýkají s jakýmkoliv problémem, který nejsou schopny zvládnout vlastními silami nebo silami své rodiny.

 

To mi nahráváš na další otázku, jak se k Vám do služby mohou děti dostat?

 

Dítě se k nám dostává několika způsoby. Buď si nás vyhledá samo a dojde k nám do zařízení, nebo prostřednictvím nějaké instituce – škola, OSPOD nebo odkázáním z jiné organizace. Někdy si nás ale také vyhledají sami rodiče dětí a doprovodí je. Například když nevědí, proč se jejich dítě chová jinak, a nechce s nimi o tom mluvit.

 

Takže pomáháte jenom dětem, nebo i rodičům?

 

Krizová pomoc dětem Šestka je určená převážně dětem, klientem je dítě, nicméně jsme si dobře vědomi, že dítě je součástí rodinného systému. Aby mohlo dojít k nějaké změně, tak je často potřeba podpora rodiny a její zapojení do řešení situace, se kterou se dítě potýká. Takže zveme rodiče ke spolupráci: probíhají individuální konzultace s dětmi a podle potřeby pak společné konzultace s rodiči.

 

Pokud by si ale nějaké dítě vysloveně nepřálo, aby rodina o jeho problému věděla, tak pracujete pouze s ním?

 

Respektujeme to, když dítě nechce do řešení problému nikoho dalšího zapojit. Prožívá náročnou a hodně tíživou situaci, se kterou si neví rady, třeba se za ni i stydí. Má z toho velký stres a cítí se pod tak velkým tlakem z toho, kdyby se to měl dozvědět někdo další, že to jeho krizi prohlubuje. To klade nárok na nás, jako pracovníky, dítě podpořit a motivovat ho k tomu, že může získávat podporu a pomoc i někde jinde. Hledáme jak jeho vlastní zdroje, tak zdroje z okolí, aby se jeho situace mohla zlepšit. Zároveň má u nás i možnost využít anonymního režimu. Prostě přijde, nesděluje svoje jméno, žádné osobní údaje, jenom ten příběh, se kterým se potýká, a s tím my pracujeme. Abych to ještě přiblížila: konzultace vede a řídí dítě, my poskytujeme podporu, oporu a jsme jeho průvodci tíživou situací. Samozřejmě ale v případě výskytu oznamovací povinnosti plníme zákon.

 

Můžeme nastínit, s jakou problematikou se na vás děti obracejí?

 

To portfolio je hodně široké, od různých problémů ve škole, ať už to je šikana nebo problém s kamarády. Hodně také pracujeme s dětmi, které jsou součástí rodičovského konfliktu při rozvodech. Ty děti většinou vůbec neví, jak se k tomu postavit, když jsou rodiče rozhádaní a soustředí se hlavně na sebe, často si prostřednictvím dítěte vyřizují účty, tak to je také velké téma. Potkáváme se ale hodně i s dětmi se syndromem CAN (syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte).

 

To je hodně široká škála, ale specifikum vaší pomoci máme hledat už v názvu?

 

Ano, my přicházíme s pomocí v tu aktuální chvíli, v případě akutní krize, která se děje „teď“. Jde nám o stabilizaci klienta, tedy dítěte, v tu chvíli, ve které právě je. Potom máme možnost odkázat ho do dalších návazných služeb, i v rámci organizace.

 

Jak dlouho Vaše pomoc trvá?

 

Krizovou pomoc poskytujeme po dobu šesti týdnů od prvního kontaktu s klientem.

 

Když váš klient pokračuje na cestě dál, odkazujete ho výhradně na další služby Domu tří přání nebo na jiné organizace?

 

Je to různé, záleží, jestli to je vůbec potřeba a v zájmu klienta. Pokud to ale potřeba je a klient potřebuje, jak říkáme „doléčení“, odkazujeme ho na další centra Domu tří přání, nebo ho můžeme odkázat i do jiných služeb mimo organizaci. Spolupracujeme s dalšími neziskovými organizacemi a institucemi.

 

Zeptám se teď možná trochu hloupě. Ty jsi zmiňovala, že k vám mohou přijít děti, které mají problémy ve škole, nebo jejich rodiče procházejí rozvodovým konfliktem. Tuto problematiku řeší ale i centra Mezipatro a Delta, jaký je tedy ve vašich službách rozdíl?

 

Úvodem bych zmínila, že žádný dotaz není hloupý, tím se u nás řídíme. Děti k nám mohou přijít s jakýmkoliv problémem. I když by se jejich okolí nebo zbytku společnosti mohl zdát banální nebo malicherný, my k němu přistupujeme tak, jak ho dítě prožívá a jak ho cítí. A pokud je to pro něj těžká situace, tak ho podpoříme v tom, aby se jeho situace zlepšila.

 

Rozdíl mezi námi a zmíněnými centry naší organizace je jednak v míře závažnosti a hloubce krize, tak také v tom, v jak velké emoční nestabilitě se dítě nachází. My můžeme být takovým předvojem ostatních služeb, pomůžeme dítěti bezpečně vyventilovat emoce, pojmenovat problémy, nalézt a nastavit cestu k řešení. Ve chvíli, kdy je stabilní, tak ho předáváme do jiného centra, jak jsme se o tom bavily před chvílí.

 

Rozdílné je také to, že my pracujeme převážně s dítětem, s rodiči pak spíše okrajově. Zabýváme se všemi tématy, které dítě přináší, zatímco např. Delta je zaměřená už na konkrétní problémy.

 

Je možné, že jenom vaše krizová intervence bude stačit k stabilizování stavu dítěte?

 

Určitě ano. Dítě se může ocitnou v situaci, kterou zažívá úplně poprvé a neví si s ní rady, a my ji s ním během šesti týdnů celou projdeme, ubezpečíme ho, že je v pořádku ocitnout se v nové, pro něj bezvýchodné situaci, nevědět si s ní rady a neznat způsoby řešení. Pomůžeme mu se v problému zorientovat. Do budoucna, až se třeba znovu ocitne v podobné situaci, už bude zkušenější a bude vědět, jak hledat vhodné a bezpečné způsoby řešení.

 

Krizová pomoc dostala přesně před rokem nové jméno, naplno fungujete od jara letošního roku. Proč Krizová pomoc dětem Šestka?

 

Chtěli jsme názvem vyjádřit, co přesně děláme, aby to pro děti bylo snadno srozumitelné. A „Šestka“, protože děti vědí, že když hodí ve hře na kostce šestku, tak mají druhý pokus. A přesně to my chceme dětem nabídnout, aby měly další pokus ve své složité situaci.

 

Skvělý! Naplno fungujete, jak jsme řekly, od března, ale začátek a celý rok vám zkomplikovala koronavirová situace. Co jste v krizové pomoci za ten necelý rok zažili?

 

Pro nás byl oříšek, že zrovna ve chvíli, když jsme se začali rozjíždět, cílili jsme na veřejnost, potkávali se s kolegy z ostatních organizací, tak vypukla koronavirová krize. Takže jsme museli hledat možnosti, jak tu službu začít poskytovat dál i během nouzového stavu, kdy se ji dařilo poskytovat v minimální míře.

 

V tu dobu jsme se hodně soustředili na pomoc dětem umístěným na pobytu, protože i ty měly v tu chvíli omezené kontakty, takže to pro ně bylo náročnější. Dvakrát týdně jsme se jim věnovali po celé odpoledne a poskytovali jsme i individuální konzultace.

 

Když pominul nouzový stav, tak jsme chtěli navázat na síťování, jenomže přes léto naše cílová skupina odjela na dovolené, a tak jsme chtěli navázat teď v září, nicméně situace se opakovala.  Podařilo se nám ale přes léto upevnit naše postupy. Teď během druhé vlny jsme na situaci mnohem lépe připraveni a vnímáme ji jako příležitost.

 

V jakém okamžiku se nachází Krizová pomoc dětem Šestka teď?

 

Jsme ve fázi, kdy stojíme na startovní čáře, zakleknuti v blocích, a užíváme si výstřel… (smích).

 

A symbolický výstřel znamená, že si k vám nacházejí cestu klienti?

 

Ano, v poslední době si k nám klienti hledají cestu dost sami, takže se u nás dveře netrhnou. Jsme za to moc rádi.

 

Jaké máte cíle?

 

Směřujeme k tomu, abychom dětem byli na blízku. V souvislosti s tím mě také napadá, že máme pro děti ze základních a středních škol připravené workshopy, díky kterým budou vědět, kam se mohou obrátit. Aby uměly krizi rozpoznat a pracovat s ní. Aby věděly, že říct si o pomoc je v pořádku. Současně jim představíme službu v jejich přirozeném prostředí. Doufáme, že to budou děti sdílet i mezi sebou a budou vědět, že se na nás mohou obrátit i samy.

 

Kolik služeb, jako je ta vaše, můžeme v Praze najít?

 

Je jich málo, jsou to přibližně 4 organizace, které tuto službu poskytují, včetně nás.

 

Můžeme tedy říct, že Krizová pomoc doplnila a zkomplexnila služby Domu tří přání?

 

Ano, přirozeně doplnila služby Domu tří přání.

Naší výhodou je, že charakterem služby je prevence všech stádií, bez ohledu na specifický patologický jev v cílové skupině.

 

Jak se ti líbí v Domě tří přání?

 

V Domě tří přání se mi líbí, vyhovuje mi úzká spolupráce a tým lidí, to, že spolu věci sdílíme. Zároveň je pro mě velkou obohacující zkušeností pracovat v neziskovém sektoru, pracovala jsem předtím ve státní správě, tak mám možnost vnímat rozdíly a porovnávat tato prostředí.

 

A můžeme nějaké rozdíly zmínit?

 

V neziskovém sektoru mně vyhovuje jeho pružnost a flexibilnější pracovní doba. Zároveň mám pocit, že tady se mohu klientům věnovat více do hloubky. Stejná je míra odpovědnosti směrem ke klientům a cílové skupině.

 

A jak se cítíš v oboru sociálních služeb a co bys mu přála?

 

Cítím se v něm dobře, baví mě, že přístup v této práci je stále kreativní a proměnlivý, není to stereotyp, nikdy nevíte, s čím na vás klient přijde.

 

Sociální práci přeju, aby byla ve společnosti uznávanou profesí a celý obor se dočkal patřičného uznání, nebyl považován za podřadný, ale potřebný a prospěšný. A že cílem sociální práce není být na konci a přinášet restrikce, ale naopak být na začátku systému a působit preventivně, ať už pro rodiny s dětmi nebo jiné klienty. A konečně, aby byla dobře a spravedlivě finančně ohodnocená.

 

Ta práce je hodně psychicky, někdy i fyzicky, náročná. Jak s tím pracuješ, jak se staráš o své duševní zdraví?

 

Mému duševnímu zdraví přispívají určitě pravidelné supervize a zároveň moje aktivity, které se snažím si dobře organizovat. Momentálně je to jóga, dokonce jsem si i do práce pořídila jógový bloček a mám v plánu mezi konzultacemi krátce relaxovat. Pak jsou to vycházky s pejskem a celý můj osobní život.

 

Dominika Kemrová, Dis.

Dominika Kemrová pracuje v Domě tří přání od dubna 2019, od ledna 2020 je vedoucí Krizové pomoci dětem Šestka. Předtím pracovala jako terénní sociální pracovník OSPODu, působila i v oblasti primární prevence rizikového chovaní a patologických jevu u děti na ZŠ a SŠ. Za Dům tří přání působí v Asociaci poskytovatelů krizové pomoci. Vystudovala sociální práci na VOŠ sociálně-právní Jahodovka.