Nástup do školních lavic a plánování mimoškolních aktivit. Jak děti zdravě rozvíjet, ale nepřetížit?

Text: Lenka Martinková, sociální pracovnice Centra pro děti Mezipatro

 

Prázdniny se pomalu blíží ke svému konci a brzy nastane čas, kdy budeme muset plánovat mimoškolní aktivity pro děti. Pro některé rodiče a děti to bude vůbec první setkání s povinnou školní docházkou a volbou zájmových kroužků.

 

Nástup do školního zařízení je zlomovým bodem pro celou rodinu, nejen pro dítě samotné. Navyknout si na nový režim nemusí být úplně jednoduché. Nejen, že dítě vstupuje do úplně nového prostředí, kde se potká s novými lidmi, vstupuje také do nového kolektivu dětí.

Současně navíc přibydou nová pravidla, nové požadavky a úkoly, které je třeba plnit. Už jen samotný časový harmonogram výuky – začátek vyučování v určitém čase – může být pro mnohé velkým ranním stresem. Také je třeba zmínit, že i režim vyučovacích hodin a přestávek bude velká novinka pro prvňáčky. Vystoupit ze světa her a pohádek do školní lavice, kde se budou muset po určitý čas věnovat konkrétní činnosti, nemusí být úplně jednoduché. Teď myslím hlavně na děti, které jsou živější, potýkají se např. s ADHD nebo poruchou pozornosti. V dnešní době již naštěstí není školní režim v mnoha školách takto striktní a pedagogové se do výuky snaží integrovat a střídat aktivní i pasivní činnosti.

 

Plánování mimoškolních aktivit bude pro některé rodiče premiérou, někteří jsou již v tomto zkušenější. V dnešní době je už běžnou praxí, že některé volnočasové aktivity navštěvují děti už v rámci předškolního zařízení. To může být velkou výhodou ve výběru kroužku. Rodič i dítě už mají zkušenost jaká činnost dítě bavila nebo alespoň představu o tom, zda je vhodnější volit spíše aktivní formu nebo naopak pasivní. Kdybychom se měli bavit o samotném počtu aktivit, je to hodně individuální. Každé dítě je jiné a má i jiné potřeby. Zatímco jedno je klidnější a baví ho knížky, malování nebo šachy a vystačí s jedním kroužkem týdně, některé děti mají energie nevyčerpatelné zásoby a několik sportovních lekcí týdně jim pomáhá se zklidnit.

 

Jako důležité vnímám především to, aby se rodiče spolu s dítětem na výběru kroužku domlouvali, tj. musí dítě hlavně bavit. Aby do něj nechodily jen proto, že si to přejí rodiče nebo že tam chodí jejich kamarád. Účelem těchto mimoškolních aktivit je především to, že si tam dítě odpočine a načerpá novou energii. Rodič by měl v tomto upozadit své ambice a nechat prostor dítěti, aby si vyzkoušelo a realizovalo se v tom, co ho baví a zajímá. Taková nesplněná ambice rodiče může mít negativní vliv na dítě, na jeho vztah k rodiči, ale i k aktivitě samotné.

 

Na počátku je vhodné zvolit 1-2 kroužky a postupně se s dítětem domlouvat, nabízet, případně v pololetí měnit. Pokud rodič vnímá, že by pro dítě mohl být přestup do školního zařízení náročnější, může docházku do kroužků odložit až na druhé pololetí. V zásadě jde o to, aby dítě mělo dostatek času a prostoru na odpočinek, relaxaci, na kamarády, ale i na jinou zábavu. Někdy se kroužky nabalují postupně. Mám na mysli zejména ty sportovní, kdy k samotné lekci přibydou ještě další tréninky, o víkendu nějaké závody nebo turnaje a rázem je to činnost, která zabere daleko více času, než se na počátku mohlo zdát.

 

Pokud je toho na dítě moc, začne se to postupně projevovat. Mezi hlavní symptomy patří rychle nastupující únava, podrážděnost, někdy se dítě začne chovat ošklivě ke spolužákům, učitelům, rodičům apod., může být plačtivé, docházet ke zhoršení prospěchu ve škole, nebo se objeví poruchy se spánkem a imunitou. V tomto případě je potřeba zrevidovat počet aktivit a případně nějaké vypustit nebo změnit.

 

Někdy se může stát, že se dítěti ve vybraném kroužku nebude líbit. Zde je důležité nechat na počátku nějaký čas na adaptaci, společně mluvit o tom, co přesně se dítěti nelíbí, zda je to o aktivitě samotné nebo o kolektivu aj. Zajděte se klidně spolu s dítětem na hodinu podívat, promluvte si s lektorem a zajímejte se o to, jak se tam vašemu dítěti daří. Pokud dítě nemá zásadní důvod, je vhodné dítěti vysvětlit, že se pro tento kroužek rozhodlo a mělo by se pomalu učit převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí.

 

Na závěr bych ráda připomenula, že děti mají právo být dětmi, jen tak si hrát, lítat po venku a odpočívat. Ze všeho nejdůležitější totiž je, aby byly šťastné.