Návrat dětí do škol – tipy pro rodiče

Text: Stanislav Drda

 

Návrat dětí do škol vystavuje děti i rodiče nutnosti vyrovnávat se s neobvyklou situací v kontextu celého současného období. Nikdo z nás nezažil něco podobného jako naše současná generace dětí za uplynulý školní rok. Odborníci diskutují o možných dopadech celého pandemického období na mladou generaci i na nás dospělé, ale čas teprve ukáže, jaké všechny následky vlastně tato doba s sebou obnáší. V každém případě máme možnosti zaujímat určitá opatření na podporu dětí i sebe při zvládání aktuálního stavu a při aklimatizaci na nové podmínky.

 

 

1. Dopřejte dětem prostor na adaptaci na školní docházku

 

Přestože distanční výuka nejsou prázdniny, návrat dětí do škol pro ně může představovat něco jako pro nás návrat do pracovního prostředí po delší dovolené. Někdo si na takové změny zvyká snadněji, někdo pomaleji; dopřejte tak dětem adaptační prostor podle jejich individuálních možností a potřeb. Porozumění, tolerance a respekt k jejich specifickým potřebám pomáhá dětem i nám hledat vlastní cesty k přizpůsobení se novým okolnostem.

 

2. Dbejte na denní harmonogram

 

Mnohým dětem období distanční výuky narušilo jejich běžný denní řád a režim. Některé po ránu vstávaly z postele rovnou k počítači a večer chodily později spát. Nyní opět dojíždějí do škol a mimo to se jim začíná dostávat i staronových mimoškolních aktivit. Dbejte s dětmi na vymezení a dodržování funkčního harmonogramu, s dostatkem spánku, variabilitou domácích a venkovních činností a vyrovnanou mírou práce a odpočinku.

 

3. Otevřeně s dětmi komunikujte

 

Děti jsou v zvláště v tomto období vystaveny zvýšenému množství nároků a mnohé se přitom potýkají s něčím, co ani samy nemusí být schopny si uvědomovat a sdělovat. Využijte příležitosti navazovat s nimi interaktivní komunikaci, prohlubovat tak vzájemné vztahy a dopřávat jim oporu pro sdílení jejich postřehů, prožitků a emocí. Co konkrétně ve škole i mimo ni prožívají? Jak vnímají současné období, co si o něm myslí a jak se v něm cítí? Na co se v průběhu dne/týdne těší a co by naopak raději vypustily ze života a proč? Co jim chybí, co jim pomáhá, co si případně přejí?… Bezděčným příkladem pro děti všeho věku jsme přitom my sami, tj. jak se vztahujeme k sobě navzájem a jak spolu sami mezi sebou komunikujeme.

 

4. Sdílejte vzájemné zkušenosti a dovednosti

 

Všichni jsme na stejné lodi a každý z vlastní perspektivy může přispívat něčím, co pro ostatní může být podporující. Sdílejte tak vzájemné zkušenosti s dalšími rodiči, prarodiči, přáteli, vychovateli, učiteli či odborníky. Jak známo víc hlav víc ví a navíc celek je více než součet jednotlivců. Vzájemná podpora, ať už s péčí o děti nebo o sebe sama, dokáže usnadnit a obohatit život všem zúčastněným.

 

5. Vše jako dřív?

 

Diskusními prostory často padají otázky, kdy konečně bude opět všechno „jako dřív“. Zaznívají také názory, že po tom, co nás postihlo, se už naše životy a náš svět tak úplně nevrátí do stejných starých kolejí. My i naše děti budeme žít již v trochu jiném „postcovidovém“ světě, který se teprve utváří. Pokud lze z celého pandemického otřesu něco získat, je to příležitost k přezkoumání a možnému přehodnocení našich životů, našich vztahů, naší společnosti a našeho světa. Chceme se i s dětmi vracet do toho stejného jako před pandemií? Chceme je vychovávat a sami žít v tom stejném jako před tím? Nebo bychom si přáli poskytovat dětem a sobě něco jiného, co se nám mohlo začít jevit jako plnohodnotnější, cennější, důležitější? Nebojme se změn a usilujme o takové, o nichž věříme, že nám a našim dětem můžou zajistit život a svět trochu lepší, než byl ten „předcovidový“.