Zdeněk Hercik: Fundraising je jako manželství. Investicí do nás, investujete do budoucnosti. Protože děti jsou naše budoucnost.

Série rozhovorů s pracovníky neziskové organizace Domu tří přání si klade za cíl představit tým lidí, kteří stojí za Domem tří přání.
Přiblížit, co je obsahem práce sociálního pracovníka a příběhy, se kterými se potkáváme. Protože naši sociální pracovníci, vychovatelé a terapeuti jsou naši hrdinové.

#socialnipracovnicinasihrdinove

 

Zdeněk Hercik je v organizaci rok a zastává důležité místo fundraisera. O obsahu a strategiích této klíčové pozice, ale i prvním roku ve funkci byl náš rozhovor. Přejeme Vám příjemné čtení.

 

Text: Veronika Havlíková
Redakční úpravy: Klára Konvalinová

 

Vítám tě v rozhovoru, Zdeňku. Moje první otázka směřuje k tvé pracovní pozici v Domě tří přání. Můžeš nám ji popsat? 

 

Zastávám pozici fundraisera, což je slovo, pod kterým hodně lidí neví, co si představit. Je pravda, že u nás v organizaci fundraiser není postaven do pozice, jak by to do budoucna mělo být.  Mou hlavní pracovní náplní jsou nyní převážně granty a dotace. Vychází to z toho, že tři čtvrtiny rozpočtu tvoří granty a dotace od státu, to znamená od MHMP a MPSV. Je to tedy hlavně administrativní práce – napsat správně žádost a pak ji vyúčtovat. Tohle ale není fundraising v pravém slova smyslu.

 

Další čtvrtinu rozpočtu tvoří granty od jednotlivých nadací, to je opět o tom, napsat správně žádost a poté ji vyúčtovat. S nadacemi je spolupráce postavena na osobnější bázi, blíží se víc podstatě fundraisingu.

 

Takže tvojí každodenní pracovní náplní jsou tedy granty a dotace?

 

Může být období, kdy se podávají žádosti. To znamená, že zpracovávám žádost. To může trvat v řádu několika dnů. Takových žádostí je 20 do roka a úrovně jsou různé, samozřejmě je žádost, kterou zpracuju za půl dne, a potom žádost, která mi zabere několik dnů.

 

Ty jsi, Zdeňku, v organizaci rok.  Přišel jsi z jiného prostředí, než je neziskový sektor. S čím ses tady za ten rok potkal? A možná, co pro tebe za ten rok byla největší výzva? 

 

Výzva pro mě byl hned leden tohoto roku, to je náročné období na to, že většina žádostí má zúčtovací období, a leden je měsíc, ve kterém se většina žádostí vyúčtovává. Tohle byl doopravdy hektický měsíc, protože jsem tady v tu dobu byl tři měsíce, a přes veškerou snahu se to neobešlo bez nějakých chybiček. Takže leden byl hodně náročný měsíc.

 

Potom přišlo období spojené s naším stěhováním. Těšil jsem se, že začnu upravovat a více strukturovat svou pracovní náplň ve spolupráci s Pavlínou, naší účetní a ekonomkou, více proniknu do ekonomiky naší organizace. Pro práci fundraisera jsou tyto informace nezbytné. To bylo období plné očekávání, které se bohužel nenaplnilo. Pavlína krátce na to zemřela. Nebyli jsme na to v organizaci lidsky ani organizačně připravení a s tím bylo spojené i to, jak z toho ven.

 

Takže můžeme říct, že celý rok byl pro tebe výzva? 

 

V podstatě ano, nevybavuju si, že by nastalo v průběhu roku období, kdybych si mohl říct: teď mám čas, budu si přemýšlet tvůrčím způsobem, nic mě nestresuje. Během června a července se mi hlavou honily opravdu černé myšlenky. Závěr letošního i začátek nového roku bude ještě hektický, přesto mám už teď dobrý pocit z odvedené práce a těším se na další výzvy.

 

Pojďme se dotknout dárcovství v Domě tří přání. Jaká je tvoje strategie při komunikaci s partnery a dárci? Případně, jak se k nám může někdo dostat, když bude chtít podpořit naši činnost? 

 

Moje strategie je, zapálit druhou stranu pro naši věc. A pokud nám jednou někdo něco daruje, je důležité dostat se k takovému člověku blíž a zjistit, jak moc jsme pro něj zajímaví a případně navázat kontakt a pracovat na tom, aby se z něj stal náš pravidelný dárce.

 

V současné době tvoří u nás firemní a individuální dárcovství přibližně 4 % z celkového rozpočtu. To zahrnuje 5 blízkých firem a několik individuálních dárců. Jsme rádi, že řada podporovatelů, které teď máme, je pravidelných. To je určitě sen každého fundraisera.

 

A pokud by se chtěl někdo přidat k našim podporovatelům, tak cesta k nám vede přes webové stránky, přes naše sociální sítě, ale máme i různé dárcovské výzvy. Rád zodpovím dotazy mailem, telefonicky, či při osobní schůzce. Z případné spolupráce musí mít dobrý pocit obě strany. K tomu je výměna informací naprostou nezbytností.

 

Proč si myslíš, že je dobré do nás investovat? 

 

Tou základní motivací, podle mě, jsou děti. Děti jsou naše budoucnost. Jenomže je spousta dětí, které, pokud by se jim nepomohlo, nečeká budoucnost, jakou bychom jim přáli. To, co dělá naše organizace, a čemu věříme, že děti, které se k nám dostanou, v současné době je to přibližně 500 dětí ročně, mají šanci na lepší budoucnost. V podstatě můžeme říct, že investice do nás je investicí do budoucnosti.

 

To podepisuju. Vrátím se ale ještě k dárcovství, jak ho ovlivnila situace kolem koronaviru? 

 

Každá krize paradoxně znamená, že dárcovství zažívá nějaký boom. To statisticky ukazuje i historie. Dárcovství v České republice se rozvíjí v průběhu let. Takže naše dárcovství v době koronaviru nezaznamenalo nějaký dramatický pokles.

 

Otázkou je, zda krize neovlivní státní podporu, na které jsme bohužel závislí nejvíce. Jedním z našich strategických cílů je diverzifikovat zdroj financování ve prospěch firemního a individuálního dárcovství. Je to běh na dlouho trať, doufejme, že čas na takovou změnu mít budeme.

 

Co je pro tebe pracovní motor? 

 

V první řadě je to kolektiv lidí. To byla taky první věc, které mě přesvědčila, že tady chci zůstat. Pak ale také i to, že kdekoliv a kdykoliv něco dělám, tak řada, i mých soukromých aktivit, je spojená s dětmi. Protože v tom vidím smysl. Mám to v sobě dané a prostřednictvím Domu tří přání si realizuji svá osobní přání, sny a přesvědčení.

 

Jaká je tvá vize fundraisingu v Domě tří přání? Anebo možná ještě jinak, co by pro tebe byl ideální stav?

 

Na školení, které momentálně absolvuji, jsem se dozvěděl odvážnou myšlenku: Pokud má organizace fundraisera, neznamená to, že on se o všechno postará. Fundraising je o tom, že každý z nás v organizaci je tak trošku fundraiser. To je vize, ke které bych rád směřoval. Je potřeba si uvědomit, že pokud kterýkoliv člověk z organizace je přesvědčen o smyslu naší práce, tak už z té podstaty je z něho fundraiser, který hoří pro organizaci. A kdo hoří, ten zapaluje dál.

 

Současně je také důležité říct, že fundraising má řadu nástrojů a žádná organizace nevyužívá všechny. To už je na vnitřní diskuzi té které organizace, jaké nástroje využije ke komunikaci s dárci.  Já osobně mám do budoucna v hlavě velkou fundraisingovou kampaň, kterou bychom naplnili náš strategický cíl – posílení firemního a individuálního dárcovství. Vidím, že ten potenciál tady je.

 

Ty jsi zmínil, že s dětmi pracuješ i ve svém volném čase. Je to aktivita, která ti dělá radost i mimo Dům tří přání? 

 

To je na druhý velký rozhovor … Začínal jsem jako aktivní rodič v Sokole na cvičení s nejmenšími dětmi. Od toho byl krůček k tomu, abych si sám udělal cvičitele, a dospělo to k tomu, že během dvou let jsem začal trénovat svou skupinu, se kterou jsem přešel do atletického oddílu. V říčanském Sokole mám tréninkovou skupinku už asi deset let.

 

Ty jsi Sokol, Zdeňku? 

 

Ano, já su Sokol.

 

K tomu jsem před třemi lety ještě rozjel projekt spojený s mým velkým koníčkem, jízdou na koloběžce, a ten jsem propojil s pomocí dětem s handicapem. Letos jsme tak podpořili již tři děti. Děti se snažíme vtáhnout do závodu, který jedeme, zprostředkovat jim „neopakovatelný“ zážitek a podpořit je příspěvkem na zdravotní či sportovní pomůcky.

 

Jak se ti líbí v Domě tří přání?  

 

Kdyby se mi nelíbilo, tak tu nejsem … (smích)

 

Dobře, tak co se ti líbí?

 

Jednoznačně je to tým a mrzí mě, že teď jsem kvůli koronaviru nemohl navštěvovat týmové porady, protože z toho jako fundraiser hodně čerpám.

 

Zdeňku, poslední otázka. Co je pro tebe fundraising? 

 

Fundraising je o tom, aby vzniklo partnerství. A aby vzniklo partnerství, tak ty dva subjekty o sobě musí něco vědět. Já musím vědět bližší informace o tom, koho chci jako partnera do organizace dostat. Neznamená to, že pokud má někdo peníze, tak s ním navážu spolupráci, když o něm nebudu vnitřně přesvědčený. Nelze spolupracovat se subjekty, se kterými by kdokoliv z organizace měl morální nebo jiný problém. Fundraising je vlastně takové manželství s podporovatelem. Je potřeba se dobře poznat a vzájemně se obohacovat. Ten, kdo nám věnuje finanční prostředky anebo nás jinak podporuje, musí být ztotožněný s naší myšlenkou.

 

Ing. Zdeněk Hercik

Pracoval téměř 17 let na Ředitelství silnic a dálnic ČR, většinu času jako vedoucí oddělení, které mělo na starosti plánování, rozpočet, výkaznictví a několik veřejných zakázek. V atletickém oddíle T. J. Sokol Říčany a Radošovice je nejen trenérem, ale i členem výboru. Založil koloběžkový tým a dva roky byl předsedou Českého svazu koloběhu.